Úžasná kachna z Nuslí

"Doufám, že nám tohle místo nepomluvíte na tom svým blogu," přivítal Žrouty jejich kamarád v pražské restauraci U Bansethů v Nuslích, jejíž součástí je i malý pivovar Bašta. Onen kamarád si tohle místo, které takřka sousedí s nuselskou radnicí, oblíbil natolik, že tam uspořádal předsvatební večeři pro mnoho svých známých (většinou Američanů), kterým vychvaloval tamní domácí pivo i kuchyni.
Nutno říct, že nelhal a neměl tak důvod k výše vyjádřeným obavám. Jediným mínusem bylo příšerné vedro venku a bohužel i v lokále. O to s větší láskou se musel Žrout věnovat popíjení domácího piva, které mu mimochodem velmi chutnalo.
To nejlepší (z gastronomického hlediska) ale mělo teprve přijít. Žroutka si totiž objednala kachnu, nad čímž si nejdříve Žrout klepal na čelo se slovy "v takovým vedru si dáváš kachnu??". Když ale viděl, jak opeřenec na talíři vypadá a voní, začal doslova prosit o pár soust. Z nich může místopřísežně prohlásit, že lepší kachnu jedl stěží za svůj život. Dokonce se dožadoval obsluhy, aby mu prozradila recept! Ke svému zklamání se dozvěděl, že "doma si ji takhle asi neudělá", schází mu totiž konvektomat. Dozvěděl se ale, že kachnu u Bansethů polévají mlékem (je to prý lepší na kůžičku) a vnitřek plní nádivkou, která nasaje mastnotu. Skvělá záležitost!
Na webových stránkách restaurace se mimochodem dá dočíst, že připravují nejlepší řízky v zemi, což je výzva pro další návštěvu.

Něco pro mlsné jazýčky

Žrouti milují sladké a to hlavně ovocné dortíky, horkou čokoládu a mléčné koktejly.

Kromě toho, že pravidelně navštěvují kavárnu Šlágr na Francouzské ulici v Praze, kde na vás dýchnou třicátá léta, jim jejich mlsný jazýček nedá pokoj ani na dovolené. A proto na svých toulkách po jižní Moravě navštívili několik kaváren a cukráren.

První z nich byla Zdravá kavárna pod mikulovským náměstím. Tyto prostory jsou taková všehochuť. Částečně kavárna, obchůdek se zdravou stravou a přírodní kosmetikou a nad krámkem jsou k dispozici 4 pokojíky, kde se můžete ubytovat. Z nabídky samotné Žrouti moc odvázaní nebyli. Žroutka si potrpí na vlastní tvorbu, zde však byly k dispozici pouze dovážené dezerty, které jsou k zakoupení v každé "lacinější" cukrárně jako např. pravý řecký jogurt s ořechy a medem v keramické mističce či čokoládové Tartuffo. 

Ne že by si Žrouti nepochutnali, ale to pravé ořechové to taky nebylo. Trochu to kazilo dojem kavárny z jejíž prostředí byla Žroutka celá nadšená. Dokonce většinu doby ignorovala Žroutovu přítomnost a běhala po kavárně s foťákem. Roztomilá zákoutí jako košík s pletením a plyšovým medvídkem či ptáčci v kleci jí fascinovali. Žrout se snažil mít pochopení a mezitím tajně ujídal z její misky.Oba si tedy přišli v podstatě na své a odcházeli z kavárny s dobrým pocitem.

Na výletě do Valtic navštívili zámeckou kavárnu Café Liectenstein. Obsluha zde byla milá, ale rychlost obsluhy se rovnala závodu hlemýžďů což Žrouty nevyvedlo tentokrát kupodivu ani trochu z míry. Možná to bylo způsobeno jihomoravskou náladou jejíž dávku si doplnili několik minut před tím v zámeckém sklípku. Dortíky Žrouty moc neuchvátily, ale smlsli si na čerstvých koláčcích a Žroutka si poručila medový čaj s bylinkami. Žrout vyrovnal hladinku alkoholu dvěma deci bílého vínka z místních sklepů a oba se vydali do muzea mučících nástrojů v zahradách valtického areálu.

Těsně před odjezdem zašli posnídat do Cafe Petit. Na jídlo si sice museli nemalou chvíli počkat, ale čekání stálo za to..Žroutka si dala palačinku s tvarohem, nutelou a čokoládou..Lepší palačinku snad nejedla. Až měla boule za ušima. Žrout si poručil Irskou snídani, která se skládala z fazolí, párečku, slaniny a míchaných vajíček a zeleninové oblohy. Oba si moc pochutnali a alespoň na chvíli si zlepšili náladu, jelikož z Mikulova se jim zpátky do Prahy vůbec nechtělo.

Vinný sklípek u Jožky Čermáka aneb víno, ženy a zpěv

Každý pátek se v Mikulově ve vinném sklípku Jožky Čermáka koná večer s cimbálovkou. Griluje se prase, pije vínko a po nějaké té skleničce po vás začnou házet očkem místní dědulové a zvát vás k tanci..
A tam prostě Žrouti nemohli chybět. Počasí sice nepřálo s čímž měla Žroutka trošku problém, jelikož se hraje venku a ona ráda teplíčko. Pan majitel byl však připraven, plachty stanu byly zdviženy a Žroutka byla potěšena, jelikož i na elektrické topení došla řada.
Žrouti si tedy objednali lahvinku Veltlínského červeného - raný výběr z hroznů rok 2011. A už to jelo. Hudební kvarteto se rozehrálo na plné obrátky, okolím se linula vůně grilovaného selete a pražených mandlí, víno teklo proudem, nechyběl ani zpěv a nějaká ta žena pro potěšní nejen Žroutova oka se tam také našla. Po třetí lahvi Veltlínu již byla na Žroutech znát značná únava a tak se rozhodli odebrali k domovu.
Není nad veselé noci... jen kdyby ta rána nebyla tak těžká.

Country Saloon, Vranov nad Dyjí: Bacha na kovboje

V rámci cestování po Jižní Moravě napadlo Žroutku navštívit Vranov nad Dyjí, protože měla na to místo jakési nostalgické vzpomínky. Pamatovala si, že u hráze Vranovské přehrady se dal pořídit ucházející zmrzlinový pohár a na náměstí že je country hospoda, kde prý dobře vaří.
Chyba lávky. Ananasový pohár připomínal daleko spíš výtvor studentů školy chemicko-technologické (a nepříliš povedený), než zmrzlinovou dobrotu a stejně tak chutnal, zejména "jahodová" zmrzlina svěží růžové barvy dívčích plyšáků, která jahody jistě neviděla ani z vrtulníku. Žroutčin pohár s originálním názvem Přehrada (kdo by to byl na takovém místě čekal) na tom byl podobně, ne-li úplně stejně, ale oba pořád ještě doufali, že si odpolední zklamání vynahradí brzkou večeří v country saloonu.
Jenže opak byl pravdou. Žroutka, která ráda vzpomíná na obědy u svých slovenských praprapředků, si objednala česnečku a halušky se zelím a uzeným. Česnečka sice chutnala jako solný roztok se špetkou česneku (míra přesolenosti byla vskutku silná i na Žrouta, který se jinak soli vůbec nevyhýbá), ale to by se dalo ještě odpustit. Ne tak práškové halušky se sladkokyselým zelím, které zřejmě kuchař ve snaze ušetřit si čas i práci prsknul na talíř rovnou ze sklenice. Na námitku, že takhle skutečně opravdové halušky nemají vypadat, se přivolaný mladý číšník vytasil s geniálním argumentem. Tohle jsou totiž ČESKÉ halušky, ty se dělají jinak, než na Slovensku!
Jasně. Italské těstoviny jsou přece také něco jiného, ty české se dělají zásadně rozvařené a s kečupem a eidamem, to dá rozum.
Žroutka odmítla donesený pokrm zaplatit, proti čemuž mladík s chmýřím pod nosem nejprve protestoval. Šéfovou se mu nicméně zavolat nechtělo, protože prý zrovna seděla na toaletě, takže nakonec ustoupil.
Nutno přiznat, že Žrout byl na tom nepatrně lépe, ačkoliv jeho "kančí guláš" by dostal ve stejném provedení, ne-li o něco chutnějším, v jakémkoliv hostinci čtvrté cenové kategorie a nemusel by kvůli tomu jezdit do jihomoravského country saloonu.

Úvod aneb proč vůbec tyhle stránky vznikly

To máte tak. Jednoho dne se Žrout a Žroutka vraceli z nepříliš podařené večeře a celou cestu se navzájem častovali postřehy otázkami, které se všechny více či méně zabývaly bídným stavem českého pohostinství. Nikdo už neví, jestli nápad "založme si vlastní blog o jídle" napadl dříve Žroutku či Žrouta, každopádně stránky nakonec opravdu vznikly. A protože Žrout i Žroutka navštívili už českých restauračních zařízení opravdu bezpočet, oba cítí povinnost téměř svatou informovat své spoluobčany o tom, kde se dá zažít gastronomický orgasmus a naopak které restauraci či hospodě se vyhýbat jako čert kříži.