V rámci cestování po Jižní Moravě napadlo Žroutku navštívit Vranov nad Dyjí, protože měla na to místo jakési nostalgické vzpomínky. Pamatovala si, že u hráze Vranovské přehrady se dal pořídit ucházející zmrzlinový pohár a na náměstí že je country hospoda, kde prý dobře vaří.
Chyba lávky. Ananasový pohár připomínal daleko spíš výtvor studentů školy chemicko-technologické (a nepříliš povedený), než zmrzlinovou dobrotu a stejně tak chutnal, zejména "jahodová" zmrzlina svěží růžové barvy dívčích plyšáků, která jahody jistě neviděla ani z vrtulníku. Žroutčin pohár s originálním názvem Přehrada (kdo by to byl na takovém místě čekal) na tom byl podobně, ne-li úplně stejně, ale oba pořád ještě doufali, že si odpolední zklamání vynahradí brzkou večeří v country saloonu.
Jenže opak byl pravdou. Žroutka, která ráda vzpomíná na obědy u svých slovenských praprapředků, si objednala česnečku a halušky se zelím a uzeným. Česnečka sice chutnala jako solný roztok se špetkou česneku (míra přesolenosti byla vskutku silná i na Žrouta, který se jinak soli vůbec nevyhýbá), ale to by se dalo ještě odpustit. Ne tak práškové halušky se sladkokyselým zelím, které zřejmě kuchař ve snaze ušetřit si čas i práci prsknul na talíř rovnou ze sklenice. Na námitku, že takhle skutečně opravdové halušky nemají vypadat, se přivolaný mladý číšník vytasil s geniálním argumentem. Tohle jsou totiž ČESKÉ halušky, ty se dělají jinak, než na Slovensku!
Jasně. Italské těstoviny jsou přece také něco jiného, ty české se dělají zásadně rozvařené a s kečupem a eidamem, to dá rozum.
Žroutka odmítla donesený pokrm zaplatit, proti čemuž mladík s chmýřím pod nosem nejprve protestoval. Šéfovou se mu nicméně zavolat nechtělo, protože prý zrovna seděla na toaletě, takže nakonec ustoupil.
Nutno přiznat, že Žrout byl na tom nepatrně lépe, ačkoliv jeho "kančí guláš" by dostal ve stejném provedení, ne-li o něco chutnějším, v jakémkoliv hostinci čtvrté cenové kategorie a nemusel by kvůli tomu jezdit do jihomoravského country saloonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat